klicky ­ paralelně se může řešit více věcí a je možné i správné se k nim vra–

cet, neboť všechno nějakým způsobem souvisí se vším a nakonec se stejně

řeší jen jedno ­ celek. A tak odpoledne strávené kouřením vodní dýmky má

stejný význam (anebo dokonce větší) než dopoledne strávené u jednacího

stolu.

Přílišný časový nátlak není vnímán pozitivně, a může být dokonce chá–

pán jako neochota jednat či jako zlehčování řešeného problému, neboť není–li

mu poskytnut dostatek času, znamená to, že není brán vážně. A to jak sa–

motný problém, tak protivník, který si takové chování může vykládat jako

výraz neúcty. Následkem toho může být logicky méně ochotný ke kompro–

misům nebo k jednání vůbec. 

Zde vidíme příklad neadekvátního vnímání „nepřítele“ ­ chování, jehož

účelem je vyřešit konflikt v co možná nejkratší době a zároveň ukázat par–

tnerovi, že má daná strana konfliktu o jeho vyřešení opravdu zájem a že jí

na partnerovi záleží, je vykládáno přesně opačně ­ jako nedostatek zájmu

a respektu. Kromě situačních faktorů, jako je tento případ, ovlivňují vní–

mání soupeře i etnocentrismus a stereotypy, které není vždy snadné překo–

návat, protože jsou dědictvím několika generací, tj. jsou v dané kultuře po–

važovány za všeobecně platné. Stereotypy jsou zpravidla sdíleny celou

skupinou (s výjimkou několika jedinců, kteří jsou pak obvykle pokládáni za

rebely a potenciálně nebezpečné pro skupinu samotnou), a proto je těžké

přesvědčit její příslušníky, že se nejedná o objektivní postoj a že mohou exi–

stovat i jiné možnosti výkladu. 

Ohledně vnímání druhé strany konfliktu je třeba ještě zmínit koncept

tzv. „fenoménu zlých vládců“ (black–top enemy image), který uvádí Wed–

ge (cit. podle Sandole, Sandole–Staroste, 1987, str. 284). Jde o představu, že

v nepřátelské skupině je to především její vedení, které je zlé, zatímco

„obyčejní lidé“ jsou v podstatě dobří. 

Komunikace v interkulturním konfliktu

Podobně jako percepce je i komunikace neodmyslitelnou složkou kaž–

dého konfliktu. Bez komunikace ke konfliktu nemůže dojít a stejně tak bez

ní není možné jeho řešení (latinská předložka cum a od ní odvozená před–

pona com mají význam „s“, „spolu“, vyjadřují existenci minimálně dvou

prvků, dvou stran). Někdy může být špatná komunikace přímou příčinou

nedorozumění, jindy může být konflikt omezen pouze na rovinu komuni–

kace (verbální konflikt). 

128